Rozhovor pro časopis Glamour

31. srpna 2011 v 21:22 | Lucy |  Rozhovory

Všichni jsme si užili krásné fotografie a scany Dulce Maríe ze zářijového čísla časopisu Glamour. Teď Vám ale přináším celý rozhovor ze zmíněného magazínu.

Co si myslíte, že bylo zlomem ve vaší kariéře?
Věřím, že každý krok byl důležitý - Jeans, A mil por hora, Clase 406, Rebelde. Je to už 10 let, co
jsem účinkovala v Jeans a v té době se skupina rozpadla.


Zmínila jste i Rebelde, seriál, který měl v určité době velký úspěch, který by nepřišel nebýt Vás?
Ne, přišla jsem z Clase 406, který byl velmi důležitou novelou se stejným konceptem. Také tam
vystupuje jedna kapela, která nahraje CD. Tak jsem si myslela, že Rebelde bude něco podobného.

A co se stalo, když začalo RBD?
Byl to další krok. Roberta pro mě byla vždy důležitým znakem, byla pro mě výzvou, do které jsem dávala každý den to nejlepší. Poté, co jsme nahráli CD, nikdo netušil, co se stane, ale předčilo to
veškerá očekávání. Nevím, jak to popsat.

(Pokračování rozhovoru v celém článku)




V tuto chvíli jste si uvědomili rozsah tohoto fenoménu?
Během měsíců nahrávání mi lidé říkali: " Nemáte ani tušení, ale vaše hudba se hraje všude", ale ani mě to nezajímalo, byli jsme zavření ve studiu, neměla jsem čas chodit ven. Koncert v Zócalo byl neuvěřitelně přeplněný, musela nás dostat ven bezpečnostní služba. A pak jsme jeli do Kolumbie, kde se na stadionu shromáždilo 50 tisíc lidí. A to samé se stalo ve Venezuele. Když se to stejné opakovalo i v Brazílii, pochopili jsme, že jsme dokonce překonali jazykovou bariéru. A pak v Evropě ...
Španělsko, Rumunsko, Slovinsko - místa, kam by nás nikdy ani nenapadlo, že se dostaneme.
Nemohli jsme tomu uvěřit!

Jak se cítíte nyní?
Otevřely se mi všechny dveře, vím, co mám dělat s mou kariérou. Prostě být sama sebou, a ne románovou postavou, která mě omezuje. Jen to, co si myslím, mé spisy, mé písně, mé úspěchy… a moji fanoušci samozřejmě! (Na otázku, co si myslí o jejích fanoušcích, prostě odpověděla: "Oni jsou moje armáda!")

Vaši fanoušci jsou super. Posílají nám množství e-mailů, tweetů, zpráv přes FB, které dostáváme každý den do redakce Glamour, tisíce fanklubů nás žádá, abychom s vámi udělali rozhovor a fotky. Je to šílené!
Je to úžasné, vše co se stalo s RBD je fenoménem, díky kterému nás podporují přes internet, žádají naše písně v rádiu. Tak jsem si uvědomila, že pokud budeme opravdu v něco věřit, tak se to prostě stane. Ale já jsem se od nich dozvěděla, že se vše naučili ode mě.

Co bylo nejlepší a nejhorší z této zkušenosti?
Nejlepší byly koncerty, zahraniční akce, protože jsme poznali mnoho lidí, míst a kultur. Naučila jsem se pracovat s 5 lidmi, úplně jinými, ale veslovali jsme na jedné lodi. A to nejhorší? Neměli jsme ani čas se nadechnout, byli jsme velmi mladí a odloučení od své rodiny. Ale ta špatná část se nedá porovnat se všemi těmi dobrými věcmi.

Jste i nadále přáteli?
S Rebeli? Ano, samozřejmě. Představte si, že jsme všichni žili spolu, byli jsme jako bratři a sestry. (Odpověď byla natolik diplomatická, že jsem si uvědomila, že to není poprvé ani naposledy, co se jí na to ptají, stále reaguje stejně). Ale s někým je více spřízněná, Zoraida je její dobrá kamarádka, a Poncho, o kterých se vždy zmiňuje.

Tato vaše sólová kariéra je lepší než být ve skupině?
Naučila jsem se vážit si tohoto daru. Když jsem byla ve skupině, žila jsem naplno každou sekundu. Teď dělám totéž, ale sama. I když mám mnohem větší zodpovědnost, ale můžu být sama sebou.

Kdybyste byla hudebním kritikem, co byste napsala o Dulce Maríi?
To je těžké! Co můžu říct, jsem začátečník, mám první CD, na kterém jsem se podílela, jak na hudbě, tak i textech. Ale učím se. Hudebně jsem dělala mnoho věcí, ale dobrá věc je, že dělám reálnou muziku, ze srdce, s níž se lidé mohou ztotožnit.

Jak moc autobiografické jsou texty vašich písní?
Velmi.

Přemýšlíte o propojení s fanoušky při psaní písní?
Ano, jsem upřímná, píši o svých pocitech, myslím, že se s nimi lidé ztotožní, protože jsou to věci, které se stali nám všem.

Jaký je váš největší talent?
Co jiného než být v naprosté pohodě na jevišti a zpívat mé písničky.

Obáváte se, že Vás lidé označují za postavu?
Co je váhou, není postavou, ale lidé jsou soudci. Říkají: "Ach, to je rebel", ale může to být bonus, můžete být jedním proti všem. Je to jako byste jim nedali možnost poslouchat, protože věří tomu, co vidí. (?) Ale díky tomu, že jsme stejní, máme sílu začít od nuly. Mnoho lidí, kteří mě podporují na 100%, jsou jako kolečka na kole a musím se naučit chodit i bez nich.

Stala jste se ikonou, jaký je to pocit, když někdo napodobuje vaši image?
Je to kompliment vidět někoho, kdo má stejný účes a make-up, jako já. Je to legrační, protože před 10 lety jsem dělala to stejné, jako ženy v módních časopisech.

Jak se cítíte po změně, kterou jste uskutečnila?
(Během rozhovoru se nepřestala dotýkat svých vlasů, vyrovnaných a úplně jiných, než na posledním setkání) Eeemmm...

Bez koleček na kole? (??)
(Směje se)Přesně tak! Glamour je pro mě velmi důležitý, protože zrovna teď je v mém životě spousta změn, mé zájmy a věci, které už vidím jinak. Můj tým mi dal spoustu tipů a rad, a já řekla: "OK, oni jsou ti, kteří to vědí lépe, umožním jim to a risknu to", i když je to obtížné, protože se cítíte a vidíte to jinak.(A najednou jsem pochopila, proč má takovou plachost v očích za fotografie). Také si myslím, že fanoušci si zaslouží vidět mě vyvíjet. Mám od nich velkou poporu a věřím, že oni ji očekávají ode mě. Je závazek, podniknout pokaždé kroky kupředu.

Řekni mi o své nadaci Dulce Amanecer, o čem je tato nadace?
Existuje už více než rok. Spolu s některými fankluby pracujeme a darujeme nějaké oblečení a další věci, a s penězmi, které se zhromažďují z aukcí podporujeme domorodé ženy Mexika.

Jedna z písní na vašem CD se jmenuje "Ya No". O čem je?
Videoklip říkávýprávý o zneužívání žen, ať už o fizickém, psichyckém či sociálním.

Co je "Irremediablemente"(nenapravitelné)?
Existuje mnoho věcí, které jsou nenapravitelné. V tomto případě se hovoří o chlapci, který je nenapravitelný, ale je ten pravý.

Když už o tom mluvíme, jak jste na tom s láskou?
Jsem sama.

Neříkejte, že jste jediná, která se liší, nejste sama...
(Směje se) OK, ok, jediná. Tady Vám řeknu, co jsem se dozvěděla. Život Vám vrátí věci, které jste mu dala. V tuto chvíli je moje kariéra a moje CD to, co mi život dal, a musím se soustředit na to, aby mě to bavilo a abych to ocenila. Věřím, že později můžu s někým být. Přijala jsem, že teď ne, tak kdy? Nemůžu se ptát člověka, který má za přítelkyni ducha. Potom bude čas na lásku. Myslím, že zatím budu o lásce jen psát.

Potřebovala by jste prince na bílém koni?
Nečekám na price na bílém koni. Doufám, že se najde někdo, kdo mě přijme takovou, jaká jsem, že bude chytrý a budeme mít vzájemný obdiv.

Utrpěla jste někdy katastrofální setkání?
Utrpěla jsem super-katastrofální setkání, když jsem ještě měla přítele!("Když máte přítele, je to ještě horší", řekla její matka, která byla přítomná při našem rozhovoru.)

Existuje něco stálého ve Vašem životě?
Láska a rozchod. Ale to, co je vždy přítomné je hudba.

Jak si představujete Váš život za 10 let?
Doufám, že budu mít partnera. Je zřejmé, že se pak budu věnovat hudbě, budu víc skládat, hrát na hudební nástroje, a jednou snad budu mít dceru.

Dceru? Opravdu? Ale někdy jsme příliš složité ne?
Moje sestra a já jsme dvě ženy. Když jsem byla mladší, byla můj vzor, dělali jsme všechno, co jsme chtěli, a díky těm, kteří se podíleli na zpěvu, tanci a poslouchání mě, jsem se na toto zaměřila.

Jaký myslíte, že je Váš největší úspěch?
Že jsem se dostala tak daleko od tvrdé práce a úsilí. Krok za krokem, mýma vlastníma nohama.

Jaké jsou Vaše nejnovější projekty?
Je naplánováno turné po Dominikánské republice a po Venezuele, a v říjnu poskytnu první koncert v Mexiko City(Mexiko), v Six Flags. Mám duet s evropskou zpěvačkou, ale ještě nemůžu říct, kdo to je. Natočila jsem film, který měl premiéru na Mezinárodním festivalu v Los Angeles. Podporuju své video "Ingenua". Mimochodem, budu dál tvrdě pracovat.

Řekněte mi něco o Vaší knize.
Dulce Amargo byl jako deník, psala jsem do něj moje pocity a myšlenky od 11-21 let. Je pro všechny, kteří hledají, jak by mě mohli poznat, rozhodla jsem se ho publikovat před čtyřmi roky. Lidé věří, že když Vás vidí na jevišti, jste perfektní ale nevidí tu samotu, co je za Vámi. Je to jako říkat jim: To je málo, na to, co jsem. Samozřejmě jsem věděla, že je tam mnoho lidí, kteří by chtěli, abych byla skeptická, ale já jsem za to, že se identifikuji s divákem, kteří ve mne věří.

Udivuje mě, že i když víte, že ne všichni se budou mít dobře, děláte všechno pro Vaše fanoušky, beze stachu.
Pokračuji v tom, pro ty, kteří mě poslouchají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama